Pražský malíř automobilové tematiky Václav Zapadlík zemřel 21. srpna 2018 po delší nemoci ve věku 75 let. Zprávu oznámil našemu serveru rodinný přítel.

“Václav měl dlouhodobější prolémy s ucpanými cévami a bércovými vředy. Nedlouho před smrtí prodělal operaci, při které přišel o nohu,” upřesnil zdroj.

Zapadlík patří k vynikajícím představitelům uměleckého směru, který bývá nazýván fotorealismem. Jeho kresby a malby tematicky zaměřené na dopravní techniku totiž vynikají uchvacující autenticitou.

Jsou především glorifikací automobilů, motocyklů, letadel, parních lokomotiv a lidí kolem nich. Věrnou kulisu stěžejním objektům jeho obrazů pak v mnoha případech dotváří také stavební a přírodní scenérie. Okouzlují diváka svojí opravdovostí všech detailů, úžasnou propracovaností i perspektivou – působí až jako fotografie vyvedená mnoha barvami v oleji. Jeho přesnost zobrazování i intenzivní barvy nutně musí ohromovat.

Při své tvorbě však nikdy jednoduše nekopíruje fotografii nebo jinou předlohu, ale doslova komponuje, ze své fotografické paměti, ze vzpomínek a také z fantazie vše to, co vyjadřuje podstatu daného objektu i scenérie. Inspirací i pomocí mu jsou také jiná vyobrazení, vlastní fotografie a nákresy. Příprava každého jeho obrazu je složitá a pracná, kolik trpělivosti, soustředění i poznámek je třeba než je dílo hotové. Pak, ale během i několika měsíční práce na obraze dokáže vystihnout výrazně atmosféru daného místa, kterou tak můžeme vychutnávat až při subjektivním zpětném pohledu. Uchovávají právě ty okamžiky ze vzpomínek, které si pozorovatel vždy může poněkud idealizovat a díky kterým se může k tomu či jinému objektu opět navracet. Na prvopočáteční „přečtení“ obrazu postačí někdy jediný několikavteřinový pohled, ale číst jej můžeme i dlouhé minuty.

Výtvarné práce Václava Zapadlíka mají řadu podob, od jednoduchých pérovek, či lavírované tuše až po akvarely a dokonce i oleje. Prohlížení jeho obrazů je vzrušující i inspirující a přináší podobné zážitky jako když pozorujeme reálný objekt. Dokáží vyvolávat emoce, co obraz to konkrétní setkání. “Maestro“, jak bývá někdy nazýván, oplývá zvláštním pozorovatelským talentem i zdravým zaujetím, které se tak projevuje ve výrazu jeho tvorby. Vyniká mimořádným osobním nasazením, temperamentem diskutéra i vášnivého vyprávěče. Je zaníceným historikem motorismu – specialistou, který houževnatě a s velikou pílí vyhledává podklady pro své kresby i průkazné doklady o nich. Jak je tato přímo badatelská příprava důležitá, o tom svědčí i mistrova rozsáhlá odborná knihovna. A nejeden automobilový odborník bývá překvapen jeho podrobnými znalostmi historie a to je také další z předpokladů úspěchů a uznání. Jako vynikající znalec karoserií a jejich konstrukce spojuje tvůrčí inteligenci s moudrostí a s bohatými vlastními praktickými zkušenostmi. Má talent i skromnost a jakákoliv umělecká ledabylost je mu cizí.

S jeho prvními kresbami jsme se mohli setkávat na stránkách časopisu Automobil (i jiných periodik) již před téměř čtyřiceti léty a ve stálé expozici Národního technického muzea v Praze na Letné. Trvale jsou pak zakotveny také v knižní produkci. V průběhu času jeho obrazy vzbudily rozruch především v zahraničí, nejvíce snad v USA a staly se předmětem touhy privátních sběratelů (Donald Williams, museum BLACKHAWK Danwill v Kalifornii pro které vytvořil výtvarnou část slavného pomníku Emila Levassora z Paříže, vystavoval u příležitosti Concours D´Elegance v Pebble Beach v muzeu automobilového umění, při „Retromobile Paris“ a jiných).Také v České republice se každoročně zúčastňuje souborných výstav např. při Auto Štangl Bohemia Rallye v Průmyslovém paláci v Praze Holešovicích atd.

Obrazy Václava Zapadlíka již častokráte se staly inspirací pro sběratele i modeláře historických vozidel a v řadě případů posloužily jako vzory při procesu jejich restaurování. Dokázal si získat důvěru těchto lidí, aniž by o ni usiloval. V těch případech to především byly a jsou jeho historické rekonstrukce, jeho „čtyřpohledy“ (bokorys, půdorys, pohledy od předu i od zadu) provedené s výkresovou přesností i s vytříbeným citem z hlediska proporcí. Nejednou byl požádán také o návrhy barevného řešení. Mnozí z příznivců motoristické historie, sami přiznávají, že vyrostli právě na jeho obrázcích, které jim přiblížily podmanivý svět automobilů. Co obraz, to osobní setkání se zajímavým vozidlem, navíc v některých případech i s okouzlujícím prostředím. Přímo za osvětu i za projevy vlastenectví lze považovat pak jeho kresby automobilů zaniklých českých značek a také zakázkových karosérií, mnohdy již zapomenutých karosářských firem. Tyto tím připomíná a které tak pro budoucí generace zůstanou uchovány alespoň v obrazové podobě.

Čím vším je tento „věčný mladík“? Je nejen malířem a dokonce rekordmanem v počtu zobrazených automobilů, ale především historikem, badatelem, dokumentaristou, publicistou, inspirátorem, poradcem, také bavičem, báječným společníkem, někdy až recesistou a také muzikantem – vyznavačem dixielandu.

Na díle Václava Zapadlíka – tohoto mistra detailu – je opravdu stále co objevovat, více než na mnoha fotografiích a rozhodně nezevšední. Z jeho kreseb je cítit vzrušení, obdiv i úctu ke staré technice – dokáže přiblížit vytoužený „veteránský ráj“ v plné kráse. Jeho obrazy jsou malířským historismem, dokumentárně co nejvěrnější, při tom srozumitelné, nepotřebují žádné další vysvětlování a to i pro zcela rozmanitě zaměřené lidi. Jeho zásluhou jsme bohatší o kus světa, který nám patřil a přece unikal. Je to svět, který známe, svět vozidel jež poznamenaly naše vnímání a mezi kterými plyne náš život. Málokterý výtvarník zobrazuje ve svém díle tvář tohoto světa ve kterém se pohybujeme. Tématy většiny jeho obrazů jsou dopravní i sportovní vozidla, ale také významné osobnosti, prostředí závodních okruhů i jízd veteránů, mosty i další stavební a technická díla. To, co nedokázal a nedokáže zachytit žádný fotografický přístroj, dokáže zachytit a vyjádřit a to i zpětně právě Václav Zapadlík. Nepochybně se řadí mezi nejosobitější populární malíře a kreslíře II. poloviny 20. století i současné doby s motoristickou tématikou.