Ani v letech největší prodejní hojnosti (2017 a 2018) nebylo v ČR registrováno za září tolik osobních aut jako letos. Letošní první tři čtvrtletí, a zejména září, se nesly na optimistických vlnách. Meziroční zlepšení od začátku roku bylo o 6,07 %, za třetí čtvrtletí o 13,3 % a za září dokonce o 17,15 %. Co si přát víc!

Skoro všechny evropské země mohou na české výsledky pohlížet se závistí. Registrace meziročně rostou už čtvrtým rokem a Česko se objemově přibližuje historicky nejúspěšnějším letům 2016 až 2019. Ukazuje se, že příznivý ekonomický vývoj, ale také nejistá budoucnost posiluje poptávku i po osobních automobilech.

Všeho do času

Aby toho optimismu nebylo příliš, je otázkou, jak dlouho tento trend vydrží. Hrozeb se na nás řítí víc. Především si na nás své ostré tesáky brousí přerozdělovači z EU, kteří už mají za skoro jisté, že blahobytným motoristům a nejenom jim, prodraží a v lecčem výrazně zkomplikují jejich cestovní radovánky, topení a vlastně všechno.

A ze zisků přitom kejklemi při přerozdělování pochopitelně něco málo (hodně) zmizí v nejrůznějších nesmírně důležitých tajemných institucích a na samotné životní prostředí toho asi moc nezbude. Samozřejmě mocipánů z EK a EU se sankce dotknou jen minimálně a budou si nadále jezdit limuzínami a létat tryskáči. Počty jsou v tomto případě po čertech jednoduché, zatímco průměrný Čech bude vydělávat na litr benzinu třeba 12 minut, tak chudákovi europoslanci na to bude stačit jeden a půl minuty, a je to.

Období různých změn

Vraťme se ale domů, jen za posledních šest let, tedy od doby předkovidové došlo k výrazné modelová evoluci zájmů zákazníků, která je už spíše revolucí. Jen považte, na českém trhu došlo ke snížení prodejů nových malých aut na polovinu a zájem zákazníků se přesunul do kategorií vozů větších, a samozřejmě i dražších. Naopak podíl SUV a crossoverů se o více než 50 % zvýšil a v současné době je u nás každé druhé prodané nové auto této kategorie, zatímco kategorie mini letos paběrkuje na 1,33 %.

Kdo si polepšil a kdo pohoršil

Na letošním „dobrém“ roce si polepšila většina značek, výrazněji třeba Cupra +79,24 %, Nissan +59,23 %, Renault +42,22 %, Mitsubishi +37,6 %, Ford +36,53 %, Porsche +28,66 %, MG +27,5 % a Dacia +26,14 %. Radost asi letos nemají především u Seatů, který oproti loňsku ztratil 46,36 % (ale vynahradila mu to výrazným zlepšením Cupra) a u Tesly -43,1 %, Fiatu -37,45 %, Mazdy -20,81 %, Lexus zaznamenal meziroční pokles o 19,91 %, Volvo o 17,8 % a Ssangyong/KGM o 16,45 %.

V absolutních číslech registrovala o 3992 vozů víc Škoda, o 1697 víc Dacia, o 1655 víc Ford, o 1479 víc Renault a o 1271 víc Cupra. O 1222 osobních vozů méně letos registrovala Toyota a mínus 1186 vozů má na kontě letos Tesla.

Palivový mix

I když se změnil palivový mix, k velkému zármutku uhlíkových neutralistů, zdaleka ne tak, jak by si přáli. Před šesti lety byl v Česku podíl benzin/nafta 70,24 % ku 27,01 % a letos 67,21 % ku 20,35 %. To zase není, vzhledem k humbuku, který se vedl proti dieselům, tak velká změna. Téměř 8,5x se za stejnou dobu zvětšil podíl hybridů a největší jásot je v táboře vyznavačů elektromobility, která dosáhla navýšení 20,6x, když bylo v roce 2019 za 9 měsíců registrováno celkem 507 kusů (s tržním podílem 0,21 %) a letos to bylo 10 180 elektromobilů s podílem 5,58 %. Do Evropy to máme ale ještě hodně daleko, ale ani tam není až na Norsko, zájem takový, jaký očekávali experti EU i evropští výrobci.

Elektromobilita neplní plán

Prodeje elektromobilů, přes obrovskou a neutuchající mediální masáž a nejrůznější formy podpor nedokazují plnit ambici, že budoucnost, ale raději už současnost silniční mobility je jen elektrická. Objektivně vzato tržní podíl 5,58 % zdaleka neodpovídá nákladům, které byly a jsou do bezemisní mobility vkládané.

Dokonce se v poslední době stále častěji setkáváme s hlasitými názory, že ta budoucnost zas tak elektrická být ani nemusí. Některé automobilky se začínají odvážně přizpůsobovat realitě trhu, resp. malému zájmu zákazníků a portfolio elektromobilů je často udržováno při životě jen za cenu pumpování miliard eur. Tak uvidíme.

Překvapivé podíly

Zajímavé jsou u nás také podíly elektromobilů na celkových registracích jednotlivých značek. Pomineme-li Teslu, která jiná, než elektrická auto nevyrábí, tak 26procentní podíl čistě elektricky poháněných vozidel má u nás překvapivě Porsche, Mini na druhé příčce má tento podíl 15,75 % a nad 10 % se dostal ještě Fiat s 11,55 %. Ze značek, které v elektromobilitě tlačí na pilu má Volvo podíl 9,48 %, BMW 7,84 %, Ford 6,66 %, Mercedes-Benz 6,37 %, Volkswagen už podprůměrných 5,21 %, Škoda 5,94 %, Hyundai jen 3,28 % a Toyota 2,64 %.

Bude hůř?

Podle EU zvoní automobilům se spalovacími motory zatím stále umíráček. Bruselští úředníci jsou neoblomní. Čeká nás emisní norma Euro 7 a další organizované loupeže v našich peněženkách. Z pohromy cenově variabilních emisních povolenek, které dopadnou nejen na motoristy nehodlá EU ustoupit. Ve hře jsou totiž neskutečně velké peníze, které si europoslanci a vlády odhlasovali, realita nerealita, válka neválka, takže podle již schváleném plánu budeme přinuceni jen platit. Přitom je zajímavé že po všech těch bezemisních kotrmelcích máme v posledních letech u nás hodnoty CO2 u nově prodávaných osobních vozů stále horší než před deseti lety! Ale to nikoho nezajímá.

Kde asi udělali soudruzi v EU chybu?

Nabízí se otázka, co je příčinou neplnění, resp. tak pomalého plnění bezemisních cílů. Co způsobilo zpomalení přechodu na elektromobily a slabou poptávku po těchto vozech? Je za tím nepochopení opatření, vizí a ambicí politiků a často pochybných argumentů neziskovek? Výrobci jsou přesvědčeni, že žádnou zásadní chybu neudělali. Z toho vyplývá, že chybu dělají zákazníci tím, že nejsou ochotní akceptovat drahotu, kterou jim přikazují pod nejrůznějšími záminkami politici. Nezbývá nám než doufat, že o budoucnosti už brzo rozhodne zdravý rozum, technický vývoj a zákazníci, a ne, jen politici a zaslepení aktivisté.

Karel Beránek